Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Rozhlednu Čebínka jsme poprvé navštívili prvního máje roku 2011, kdy jsme navštívili pouze tři místa. Posledním z nich byla rozhledna nad obcí Čebín, kam jsme přijeli stříbrným francouzským autem, které jsme nechali na parkovišti u restaurace Na rychtě a vydali se po zelené trase vstříc vyhlídkové věži. Čekalo nás prudké, kilometr dlouhé stoupání lesíkem. Když se konečně cesta narovnala, záhy se objevila 38 metrů vysoká ve tvaru ocelového stožáru. Nevybíralo se zde žádné vstupné a tak jsme brzy začali stoupat na vyhlídkovou plošinu ve výšce třiceti metrů. Za vynaloženou námahu jsme se pokochali krásným výhledem na přírodní památku Malhostovická pecka, rozhlednu Zlobice či velký lom na úpatí kopce. V dáli jsme pak spatřili Českomoravskou vrchovinu, Babí lom, oblast Moravského krasu, komíny jaderné elektrárny Dukovany, Pálavu, část města Tišnova a jiné vzdálenější místa. Jakmile jsme se pokochali výhledem, sestoupili jsme dolů a vykročili na zpáteční cestu. Brzy jsme dorazili zpět do Čebína a vzápětí jsme vstoupili do restaurace Na rychtě, kde jsme si koupili turistickou známku. Následně jsme se vrátili k našemu autíčku, kterým jsme odjeli do Brna za nákupy.
Uběhlo dlouhých 12 let, když jsme se na kopec Čebínka vydali znovu. Stalo se tak v červenci roku 2023 během výletu, který jsme celý strávili v okolí Tišnova. Ocelová rozhledna nad Čebínem opět představovala poslední cíl tohoto dne. Tentokrát jsme sem přijeli černým korejským SUV, jež jsme zaparkovali na známém plácku a v rohu parkoviště si koupili výbornou zmrzlinu s ledovou tříští. Po občerstvení jsme se vydali stejnou cestou do prudkého kopce. Za třicetistupňového vedra jsme došli k rozcestníku, který sice hlásal, že je odtud rozhledna vzdálená pouhý jeden kilometr, milostivě však pomlčel o tom, jaké převýšení nás na něm čeká. Velice dobře jsme si však od minulé návštěvy pamatovali, že je stoupání k věži velmi prudké a tak jsme šli pomalu. Výstup nám zpříjemnila zastávka u několika dřevěných soch, jež tu mezitím vznikly. Pak nás zelená značka dovedla do levotočivé zatáčky, za níž se nám po letech naskytl pohled na nevzhledný ocelový stožár alias rozhlednu Čebínka. Když jsme přišli k její patě, narazili jsme na zavřenou branku s červenobílou cedulkou vstup zakázán. Později jsme zjistili, že vyhlídková věž byla v roce 2021 pro veřejnost z provozních důvodů do odvolání uzavřena. Vůbec jsme však nepochopili, proč tuto skutečnost provozovatel rozhledny, tedy obec Čebín, někde dole na parkovišti, na začátku stoupání či u rozcestníku neoznámili nějakou cedulkou. Velice nás to rozladilo a tak jsme si trochu zanadávali, ale nijak nám to nepomohlo. Ještě než jsme se vydali na zpáteční cestu, vytáhli jsme mobilní telefony a připomenuli si krátkou historii rozhledny na kopci Čebínka. Potom jsme se vydali na zpáteční cestu. Netrvalo dlouho a dorazili jsme na parkoviště, kde na nás věrně čekalo naše SUV. Posadili jsme se do auta a chvíli se rozhodovali, jestli ještě navštívíme nedalekou rozhlednu Zlobice u Malhostovic, ale nakonec se nám kvůli vedru nechtělo a odjeli jsme domů do Olomouce.