Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Jeskyně Balcarka byla jedním z našich cílů během výletu, který jsme v září 2009 strávili celý v kouzelném Moravském Krasu. Když jsme přijeli do Ostrova u Macochy, tak jsme si ovšem nejdříve jeli prohlédnout větrný mlýn na svahu naproti vchodu do jeskyní a teprve potom jsme sjeli dolů na parkoviště u Balcarky, kde jsme nechali odpočívat naše zelené autíčko. Vzápětí jsme se vydali k nádherné budově, ve které se nacházel obchůdek a pokladna. Zde jsme si pořídili vstupenku, získali razítko do památníku a také jsme si koupili dřevěnou turistickou známku. Půlhodinové čekání jsme strávili prozkoumáváním prostor okolo parkoviště, studiem informačních panelů pojednávajících o životě jeskynních lidí či nabídky prodejny suvenýrů a když jsme se konečně dočkali průvodce, vyrazili jsme na prohlídkovou trasu. Nejprve jsme kráčeli po chodníku, vedoucí ke vchodu do jeskyně, který byl proražen v masívu Balcarovy skály a vstoupili jsme dovnitř. Zde nám průvodce o jeskyni poskytl informace a poté jsme uměle proraženou chodbou sestoupili do nevelkých prostor, jež nás upoutaly barevností stěn sintrových náteků a krápníků. Potom jsme pokračovali dál do Wilsonovy rotundy, což byly v podstatě kruhové propasti, jejichž stěny zdobily sintrové kaskády. Záhy jsme vstoupili do největších prostor podzemí a názvem Velký Fochův dóm, kde jsme si vychutnali neobvyklé nasvícení LED diodami a poslechli hudbu. Následně jsme vystoupali po infarktových schodech do částí, do vzájemně propojených prostor s názvy Galerie a Přírodní chodba, jimž vedla trasa ve dvou výškových úrovních. Potom jsme vstoupili do Přírodní chodby s rovným stropem, kterou jsme prošli do Dómu zkázy, jenž vznikl zřícením stropů jeskyně. Ocitli jsme se v místech, kde se nacházely spojené dvě patra a tak jsme odtud mohli opět pohlédnout do Rotundy, která byla dole pod námi. Prohlídková trasa poté vedla do Objevitelského dómu s komínem, kterým sem v roce 1924 přišli z vrcholu Balcarovy skály první lidé. Následně jsme kráčeli dlouhou chodbou do menší prostory s názvem Popeluška, kde jsme spatřili symbol Balcarky, jímž byl bezesporu zvláštní zakřivený stalaktit Handžár neboli Turecká šavle. Bylo zde také malé jezírko, do něhož jsme vhodili pro štěstí a potom jsme kráčeli 32 metrů dlouhou chodbou, která nás dovedla do prostor muzea, v němž se nacházela archeologická a paleontologická expozice. V muzeu jsme si prohlédli původní archeologické nálezy, obdivovali zdařilé rekonstrukce z tehdejšího života a poslechli si vyprávění o jeskynních lidech z reproduktorů. Bylo to velmi zajímavé povídání, které nám ztěžoval netopýr, poletující okolo nás. Když se hlas odmlčel a expozici jsme si dostatečně prohlédli, vyšli jsme z podzemních prostor ven a zamířili k autu, kterým odjeli jsme do Blanska na oběd, po němž jsme vyrazili na místní zámek.